ŠTVE TĚ NEJLEPŠÍ KAMARÁDKA?

3. května 2010 v 18:54 | Domii★ |  Vztahy
Jste nerozlučná dvojka super kámošek, ale přesto to mezi vámi čas od času zaskřípe? I to se stává! Ovšem nechceš-li kamarádku ztratit, musíš se snažit zachovat si chladnou hlavu. I když... jsou případy, kdy by si kámoška skutečně zasloužila zakroucení krkem (pomyslně:-)!
FOXY vyzvídala a vyzvídala a dnes si můžeš přečíst dva zajímavé příběhy holek, které si s nejlepší kámoškou užily své. Zjisti, jak to vyřešily!

ZUZA, 17: Přebrala mi ho!

"S Lukášem jsem chodila skoro čtyři měsíce a bylo nám spolu fajn. Blížily se prázdniny, a tak jsme s kámoši naplánovali super týdenní výlet na chatu patřící strýcovi mé nej kámošky Pavlíny na Šumavě. Nemohla jsem se ani dočkat!
Nastal den D. Všichni jsme se sešli na nádraží. Bylo nás celkem jedenáct - já, Lukáš, Pavlína, Pavlínin brácha a bratránek se svojí holkou a další čtyři kluci a jedna holka, které jsem moc dobře neznala. Čekali na vlak, kterým jsme se měli dopravit do nejbližšího městečko kousek od chatky a pak se necelé dva kilometry vláčet s napěchovanými bágly až na určené místo. Tedy nebyla to chatka jen taková! Měla asi 4 velké ložnice, vybavenou koupelnu, televizi, kuchyňku a velký obývák. Já s mým Lukášem jsme měli spát v nejmenší ložnic, kde byla jen jedna široká postel. Těšila jsem se, že celý týden budeme konečně spolu a pokaždé budeme moct usínat a probouzet se přímo vedle sebe.
Hned první večer po příjezdu se rozjela ohromná akce a veselá zábava pokračovala i nadále. Chodili jsme spávat nad ránem a vstávali klidně v jednu odpoledne. Pak jsme si ukuchtili něco k jídlu, třeba to byly kombinace jako špagety s želatinovými medvídky a nastrouhanou tatrankou:-) Prostě sranda! Odpoledne jsme se buď opalovali, dívali na telku, nebo třeba zašli do nejbližšího městečka na nákupy zásob. A večer se samozřejmě zase rozjela pařba.
Když se týden začal chýlit ke konci, zdálo se mi, že se s Lukášem už nějak nemůžeme ve společném pokoji vystát. On totiž pořád nechával své věci rozházené všude možně a mě to děsně vadilo, protože jsem odmalička šíleně pořádkumilovná. A to on mi naopak pořád vyčítal. Prý nemám furt uklízel, ale i se trošku bavit. To se mu ale řeklo lehce - kdo jiný by po všech neustále uklízel ten svinčík, který po každé noci zbyl snad všude, vařil, umýval nádobí...?!
Hodně jsem se sblížila s tou čtvrtou holkou, kterou jsem předtím znala jen od vidění. Kristýna, jak se jmenovala, mi s uklízením pomáhala a spolu jsme pořád nadávali ostatním, ať odpadky nehážou jen tak všude kolem, protože to po nich pak musí někdo uklidit. Ta chata přece nebyla naše a myslím, že by strýc Pavlíně neodpustil, kdyby se tu něco zničilo. Pavlína ale na nic nehleděla, jen se povalovala a večer se mezi prvními opila a pak klidně tancovala na stole v kalhotkách a v podprsence se dvěma kluky. Tak jsem ji vůbec neznala, připadalo mi, že se děsně předvádí!
Nejhorší bylo, když mi jednou ráno Lukáš řekl, že si z Pavlíny mám vzít příklad. Prý ona pořád jen neprudí! To mě fakt urazilo, tak jsem mu řekla, ať se teda baví s Pavlínou, když já ho už nudím. Jenže jak bych ho mohla JÁ bavit, když si mě skoro nevšímal? Pořád vyváděl s ostatníma klukama, což mně už taky pěkně lezlo na nervy...
Dva dny před odjezdem se ale stalo to úplně nejhorší, co jsem rozhodně nečekala. Seděla jsem s Kristýnou a Pavlíniným bráchou u krbu, popíjeli jsme pivo a kecali o všem možném. Pak si k nám přisedli ještě Michal s jeho Šárkou. Ten večer se mi zdál snad jako nejvydařenější, protože jsem se skutečně bavila a neohlížela jsem se jen na to, co dělá Lukáš. Michal navíc odněkud vyštrachal hru "Člověče, napij se", což byla varianta známého Člověče, ale zlepšovák byl v tom, že pokud vás někdo vykopl z políčka, museli jste se napít. A já jako velký smolař jsem za chvíli začínala mít opravdu dost, ale smála jsem se až mi tekly slzy.
Pak mi začalo být šílené vedro, tak jsem se rozhodla, že si do ložnice zanesu svetřík. Ale jaké překvapení mě tam čekalo! Už před dveřmi jsem zaslechla podezřelý smích. Nedalo mi to a vešla jsem dovnitř, měla jsem uvnitř přece své věci a nikdy neměl právo tam jen tak vlézt. Následoval však ohromný šok. Na posteli ležel "můj" Lukáš s Pavlínou, která už měla dole i podprsenku a Lukáš ji lechtal snad úplně všude. Oba zmlkly a zůstali pohledem viset na mé maličkosti. Já jsem měla sto chutí říct něco triumfálního, ale zmohla jsem se jen na křečovitý odsun zpět na chodbu a třísknutí dveřmi.
Když jsem se vrátila zpět ke krbu za ostatními, tekly mi už slzy jak hrachy. Všichni přestali mluvit. Přisedla jsem si za Kristýnou. Vzala mě kolem pasu a já jsem jí oznámila, co se stalo. Samozřejmě to slyšeli úplně všichni a hned mě začali litovat, což mi ještě přitěžovala. Čtyři měsíce jsem chodila s klukem, který mě vlastně nemiluje - takové myšlenky mi běžely hlavou a já jsem si přála, ať se probudím a je všechno zas jako dřív.
Asi za půl hodiny se oba provinilci zjevili ve stejné místnosti. Byla jsem úplně na dně. Na Pavle jsem viděla lhostejnost, ale ze strany Lukáše jsem cítila výčitky. Kristýna si se mnou došla pro mé věci a pomohla mi je odnést do jejich pokoje, kde spala s Pavlínou a dalšími třemi kluky. Pak zašla za Pavlínou, ať si přijde pro své věci a řekla jí, že když už má mého kluka, bude mít i mou postel. Seděla jsem v pokoji jak hromádka neštěstí. Chtělo se mi už spát, když se v pokoji objevila Pavlína a snad jakoby uraženě a beze slov si posbírala všechno, co jí patřilo.
Chatu jsem já, Kristýna a Michal se svou holkou opustili už o den dřív. Neměla jsem sílu se na ty dva dívat ještě dalších 24 hodin. Někteří se k mému návrhu na odjezd ochotně připojili, takže jsem byla ráda, že nemusím domů sama. Další týden byl hrozný, skoro jsem ani nevylézala ze svého pokoje. S Pavlínou a Lukášem jsem od té doby nepromluvila jediné slovo. Slyšela jsem, že spolu nakonec začali chodit, ale po pár týdnech se rozešli. Ale to už je jiný příběh..."
JAK TO VIDÍ FOXY:
Přebrala ti tvého miláčka kamarádka, které jsi 100% důvěřovala? Mrkni na následujících pár rad:
- Lásce neporučíš. Pokud se ti dva do sebe zamilovali, těžko můžeš situaci obrátit, i když to samozřejmě velice bolí.
- Nejlepší kamarádky si ze zásady kluky nepřebírají snad za žádných okolností. Pokud se ti líbí kluk tvé kámošky, nesnaž se jim vztah zničit, pokud jsou spolu šťastní!
- Nesnaž se o výbuchy a žárlivé scény. Uděláš ze sebe hysterku a stejně si tím nijak nepomůžeš.
- Mstít se bývalé kamarádce ani klukovi za tak podlý čin také není nejlepší nápad. Ber věc takovou jaká je. Jasně, není to fér a pravděpodobně tě to připravilo a dva pro tebe důležité človíčky, ale to, co se už stalo, už stejně nevrátíš!
- Nenech se mrzutostí z takového zklamání "sežrat". Stalo se, co se stalo, a pro všechny tři z vás plyne život dál. Jistě si najdeš novou kámošku a jiného, věrnějšího kluka!
- Myslíš si, že bys oběma dokázala odpustit? Vše se mohlo odehrát za okolností, které oba dva připravili o rozum, a když si to tak sesumíruješ, tak se vlastně "nic strašného" nestalo. Pokud jim dokážeš odpustit a tvé přátelství a vztah s klukem půjdou obnovit, však záleží na všech třech!

ELIS: Vyměnila mě za jiné kamarády!

"S mojí kamarádkou se právě hádám a už to budou dva tejdny, co se spolu skoro nebavíme... Je mi to líto, ale zároveň si uvědomuju, že jsem vůči ní byla zaslepená. Vždycky jsem si o ní myslela, že je skvělá a hodná holka a ted', když se spolu "skoro" nebavíme, tak jsem si uvědomila, že ostatní měli pravdu.Všichni, kdo se s ní moc nebavili nebo se s ní nekamarádili tak jako já, tak o ní říkali, že jim přijde jako taková barbína nebo rozmazlená holčička, zkrátka trošku jako fiflena... Já jsem vždycky řekla: "Ona??!! to ne, vždyť je v pohodě, ke mně se teda chová hezky."
Jenomže mě teď praštila realita mezi oči. Prostě sem si svoji kamarádku zidealizovala a teď ji chvílemi nemůžu ani vystát. Ale přesto mi na ní záleží... Je to teď takový divný - ona totiž sedí v lavici vedle jiný holky. Měli jsme něco jako svoji "partu", prostě takovou skupinku lidí, co se spolu víc bavili...
Teď se mi ovšem zdá, že celá ta parta je jakoby v pohodě, ale je to promlčený... Něco tam je, ale nevím, v čem je problém. Dost mě mrzí, že slyším třeba jak si holky (jako z tý party) domlouvaj nějakou akci a mě nepozvou:-( . Newim jestli schválně, nebo na mě pokaždé zapomenou, je mi to líto...
Ostatní ze třídy se se mnou docela bavěj, ale tahle kamarádka pro mě byla spřízněnou dušičkou... Navíc když jsem jí asi před tejdnem napsala, jestli se usmíříme, tak mi napsala "že neví, a nechce ale tohle zažít ještě jednou.."
JAK TO VIDÍ FOXY:
Není to mezi tebou a tvou kamarádkou už jako dřív? Našla si za tebe jinou kamarádku-náhradnici? Čti dál:
- Lidé i mezilidské vztahy se postupem času vyvíjejí a mění. S kamarádkou, se kterou jsi ve třinácti byla jako siamské dvojče, si už v patnácti třeba nemusíš mít co říct, i když je to smutné.
- Opravdové kamarádství, stejně jako lásku, si na nikom nevynutíš žádným způsobem. Pokud tedy k tobě už kamarádka není upřímná a snaží se proti tobě třeba poštvávat vaše společné přátele, není to rozhodně v pořádku. Na takovou holku je nejlepší se vykašlat a najít si jinou spřízněnou duši.
- Puberta je začarovaný věk. Možná tě tvá kamarádka ve vývoji maličko předběhla a ty jí najednou připadáš dětinská. Nebo naopak. V tomto případě ale neházej flintu do žita, až vyzrajete, je dost pravděpodobné, že se to mezi vámi zase urovná.
- Někdy pomůže, když si o problému spolu v klidu promluvíte. Je možné, že si kamarádka ani neuvědomuje, že ti svým impulzivním chováním nějak ubližuje. Nesnaž se ji však převychovávat - jen jí sděl, že tě moc mrzí, jak se k tobě někdy chová. Pokud si to vezme k srdci, byla domluva úspěšná, což se nemusí stát vždy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama